Zazvonil zvonec a Erasmu+ na Šafařce je konec

Tři roky příprav, poté tři roky projektu financovaného Evropskou unií, pět setkání učitelů a tři setkání žáků, tisíce hodin práce mnoha lidí. Taková je bilance celkové spolupráce škol tří zemí – ZŠ Šafaříkova z Valašského Meziříčí a základních škol z Veliké Ludiny v Chorvatsku a z Oulu ve Finsku. Úloha závěrečného setkání padla právě na Šafařku.

V podvečerní slunnou neděli 14. května 2017 dorazily na parkoviště před informačním centrem u zámku Žerotínů dva autobusy. Vystoupilo 41 chorvatských a finských učitelů a žáků. Čekal nás náročný, ale úžasný týden nesoucí se v rytmu hudby, která byla náplní letošního projektového roku. K přípravě velkého "finiše" projektu jsme se snažili přistoupit zodpovědně a připravit hostům spoustu nevšedních zážitků. Povedlo se nám to, i když nám osud občas házel klacky pod nohy v podobě nemocí, úrazů nebo komunikačních nedorozumění?

V pondělí jsme hosty přivítali úvodním hudebně-tanečním ceremoniálem ve školní jídelně. Po prohlídce školy jsme se pustili do workshopů. Žáci si protáhli svá těla u valašských točených, rozezvučeli své hlasivky u lidové písně Nechoď Janku přes Polanku a v soutěžním workshopu si ověřili, co se naučili o chorvatské, české a finské hudbě. Ukázali jsme hostům krásy naší přírody při výletu na Pustevny a Radhošť a hladina adrenalinu všem stoupla v lanovém centru Tarzánie. Návštěvou rožnovského Valašského muzea v přírodě a přilehlé Jurkovičovy rozhledny jsme se ještě vrátili k tématu architektury a svačinkou v Kolibě Na Pasekách v podobě frgálu zase k tématu tradiční kuchyně. Nezapomněli jsme navštívit naši partnerskou firmu Unipar, která dala žákům možnost nahlédnout do praxe podnikání, společného jmenovatele všech tří let.

Páteční den byl den D, kdy jsme se po mnoha zkouškách v tělocvičně konečně přesunuli do zámku Žerotínů, kde jsme v lehké nervozitě dokončili poslední přípravy na závěrečný ceremoniál. Kromě rodičů, příbuzných či přátel zasedli mezi diváky také různí vzácní hosté – starosta města Valašského Meziříčí pan Robert Stržínek, Její Excelence paní Ines Troha, velvyslankyně Chorvatska v ČR, nebo také bývalý velvyslance ČR v Chorvatsku pan Martin Košatka. Pozornost diváků zajisté přitáhly hlavně tři písně – Yesterday, Are you sleeping a Oh!Susanna, protože žáci je nacvičili ve čtyřech jazycích – angličtině, chorvatštině, češtině a finštině. Bouřlivý potlesk si ale získaly i nacvičené valašské točené a sami diváci se zapojili do zpěvu lidové písně nebo si zatancovali polku za doprovodu cimbálové muziky Bača. Kapesníky jsme museli vytáhnout nejen u dojemných rozlučkových proslovů plných slov díků a vzpomínek, ale také na závěr žákovského programu, kdy Češi, Chorvati i Finové ve ztemnělém sále za svitu svíček a s doprovodnou prezentací projektových fotek zazpívali světoznámou píseň We are the world. Ještě teď mi její slova doznívají v hlavě. „My jsme svět, my jsme děti, my jsme ti, kteří dělají dny jasnějšími, lepšími…“ Ano, naši žáci nám opravdu projasnili celou slavnost a při následném koncertě Docuku se vyřádili jak oni, tak dospělí.

Vše musí jednou skončit, a tak i náš projekt a týden vzájemného setkání. Stojíme na konci tří let tvrdé práce, ale také nových zkušeností, nevšedních zážitků a poznávání odlišných kultur. Ale hlavně naše srdce i facebookové profily jsou naplněny novými přátelstvími.

Sobota 20. května 2017, na parkovišti u infocentra čekají opět dva autobusy. Atmosféra je tentokrát ale prosycena slzami, objetími, emocemi, slovy díků, chvály a příslibů. Po slunečném týdnu přišel zamračený víkend. Nastal nejtěžší moment projektu. Loučení. Uvidíme se ještě někdy? Podaří se nám udržet vzájemnou spolupráci a přátelství? Věříme, že ano. Věříme, že se nám ještě podaří sledovat s našimi novými přáteli polární záři nebo soby, chorvatské vinice či jabloňové sady zalité sluncem, cítit znovu finský klid a obětavost nebo zažít chorvatské veselí a pohostinnost. Když se se mnou v sobotu loučil finský učitel Matti, který anglicky moc dobře neumí, řekl mi, k mému překvapení, česky: „Jsem šťastný...“ Se slzami dojetí uzavíráme velkou kapitolu v knize našeho života, která nás neskutečně obohatila. A já děkuji každé dobré duši, která v tomto projektu vypomohla a byla součástí tohoto příběhu…

Hana Břoušková.