ZŠ Šafaříkova v Chorvatsku

Tak jsme se konečně dočkali! Po celoroční práci na projektu Erasmus + bylo naše úsilí odměněno a my jsme si mohli osobně vyslechnout chorvatské „dobrodošli!“ Čtyři učitelé a 15  žáků ZŠ Šafaříkova se zúčastnili prvních mezinárodních vzdělávacích aktivit, které se konaly od 19. do 25. dubna 2015 v malé chorvatské vesnici Velika Ludina nedaleko Zagrebu. Vždy dobře naladění a ochotní řidiči CK Valaška, kteří nám celou dobu poskytovali dopravu a stali se takřka součástí našeho týmu, nás vezli přes Budapešť, kde jsme na letišti do autobusu přibrali naše finské partnery, tedy 18 dětí, 4 učitele a ředitele základní školy v Oulu.

Všichni společně jsme v neděli odpoledne dorazili do Veliké Ludiny, kde nás už čekalo bouřlivé přivítání učitelů i žáků z hostitelských rodin, kde naše i finské děti bydlely. Tato zkušenost jim dala jedinečnou příležitost poznat kulturu a styl života lidí v jiné zemi, vyzkoušet si angličtinu v praxi a také se přiučit některá chorvatská a finská slovíčka.

Ve škole žáci pracovali na workshopech na různá témata: stavěly se tradiční dřevěné domky jednotlivých zemí, získávaly se poznatky o Chorvatsku a všech na projektu zúčastněných jazycích, žáci také tvořili multijazykový slovník pojmů spojených s workshopy, vytvářeli domácí měsíčkové mastičky, čaje, pracovali na políčku, kde sázeli i seli, a jeden workshop je seznámil i se základy podnikání a finanční gramotnosti. Nechyběla však ani mimoškolní zábava spojená s poznáváním nových věcí! Vedle výletu do Zagrebu nebo národního parku Lonjsko Polje, který nám připomínal náš skanzen, byl zlatým hřebem celého pobytu zajisté výlet na Plitvická jezera, kde jsme si ohromeni přírodní krásou zavzpomínali na Vinnetoua a již cestou jsme si prohlédli mnoho tradičních staveb v Chorvatsku. Ovšem v sobotu přišly bolestné okamžiky loučení, plné vřelých obětí a slz prolitých při opouštění nově získaných kamarádů. Po mnohokrát proneseném „hvala“ nebo „kiitos“ jsme museli opustit ve Veliké Ludině Chorvaty, a v Budapešti na letišti zase Finy. Po zmizení posledního finského kufru v dáli letištního eskalátoru jsme se se slzami v očích vydali vstříc svému domovu, kde budeme na svoje přátele nejen vzpomínat, ale snad s nimi i pravidelně udržovat kontakty. Děti se již scházejí na Skypu, Facebooku, plánují si společné návštěvy… a tak to má být. Když vidím radost dětí, při které si ani vlastně neuvědomují, že se například zdokonalují v angličtině, vím, že mise projektu byla splněna, a doufám, že i další dva roky budou tak úspěšné. Mgr. Hana Břoušková.